10 / 46
10
Álgu
Galahan leat dávjá jurddašallan manne aiddo don šaddet dienin, ja mo
don šaddet. Rávisolbmot máhttet dan vástidit, muhto sin mielas soaitá
váttis čilget – ja muhtimat háliidivčče orrut muitalkeahttá.
Ná lei dalle go Olgen jearai áhčistis mo son šattai:
– Gula! Olgen geahčastii áhččái gii lei lohkamin aviissa. Olgen oinnii dušše julggiid mat geaigájedje aviissa vuolde,
vuovttaid mat geaigájedje áviissa badjel ja gáffegohpu mii jođašii ovddos maŋos áviissa bálddas.
– Gula, dajai son jitnosit oktii vel vai áhčči gulašii. – Gula, mo šadden mun munin?
Áviisa máhccasii, juolggit jávke ja áhči badjeoassi
iđii oidnosii. – Maid lohket? Áhčči geahčai njuolga
sutnje.
– Mun lohken, mo šadden mun munin?
Áhčči gálgestii čoddaga, máhcastii áviissa ja bijai dan
eret. – Já, datmes leige, ahte siepman boahtá áhčis
ja suddá oktii eatni maniin.
– Juo, mun dieđán dan, muhto háliidan diehtit
manne aiddo mun šadden munin, ja inge geanin
earán.
Áhčči geahčastii birrasis na go de livččii gii nu das gii
sáhtášii veahkehit su. Ii das lean oktage.
Son gálgestii čoddaga fas ja siđai Olgena čohkkedit askásis vai son beassá muitalit.
Son jugistii vel gáfe ja állii oaivvi nuppi gihtii ja jaskkodii.
– Muital dal! Olgen gavistii áhči gieđa.
Áhččái šadde smiehttančalmmit. Son dollii Olgena iežas lahka, mieiggastii maŋos ja geahčai áibmui.
Olgen áiggui ain hoavrrestit, muhto de álggii áhčči:
– Leat olu áššit maid mánát eai ádde, vuigestaga danne go muhtin áššiid ádde easkka go šaddá stuorra olmmožin.
Olgen šuohkihii. Árvidii áhči áigut guhket muitalit.
– Doama muitalit! Áhčči lihkadii muosehuttai ja njávkkadišgođii
Olgena sealggi.
– Ii leat nu álki. Muhtin áššiid lea heahpat muitalit, velá
rávisolbmuid mielasge. Lea váttis gávdnat rievttes sániid, go mii
eat ane daid sániid nu dávjá. Áhčči njávkkadii Olgena sealggi,
ja Olgena mielas orui áhči giehta dahraideamen veaháš. Soai
oruiga áhčiin dego suddamin oktii das čohkkádettiin, go áhčči lei
muitališgoahtimin sutnje juoidá suollemasa.